Japonsko

V Japonsku už většina z naší chaotické crew byla. Jak v jednom člověku, tak i v celé partě. Zážitků na rozdávání, historek nespočet...

Teď to vemu na sebe já, Jara... Minulej rok to byla druhá sezona, co jsem měl to štěstí být na Hokkaidu se Sherpas Ride partou. Přiletíš, kluci tě naberou a 9dnů jezdíš okolo Niseka, nebo si můžeš dát roadtrip (4dny Furano - 4dny Niseko nebo ostrov Rishiri).

Nikoho by snad neměl článek z Japonska naštvat, protože se tam letos nikdo z nás kvůli covidu nedostane. Tak aspoň příjemné zpestření a namotivování, než to nakydá u nás.

Ale zpět k tomu podstatnýmu! JAPOW!

Je jasné, že do země zaslíbené pro nás všechny, by se chtěl jet topit ve sněhu každej z nás. Jenže ta hromada sněhu tě ohromí, než si vůbec zvládneš obout boty na snowboard.

Když jsem byl v Japonsku poprvé, kydalo takovým způsobem, že jsme měli každý den 35-45cm sněhu. Prvních 5-6 dní to bylo úplnej sen. Další dny to už na snowboardu taková prdel, ale nebyla. 

Jak ty kopce nemají velkej sklon, toho sněhu bylo tolik, že jsi prostě musel jet už jen rovně.

Pokud jsi si dal faceshot, znamenalo to zastavit se na místě. A to následovalo dalších 10dnů… Znáš to, jak si stěžuješ, že je málo sněhu a nesněží? Tak já přesně naopak už fňukal, ať konečně přestane sypat.

Minulá sezona nebyla až tak bohatá na sníh, ale paradoxně to bylo mnohem lepší ježdění. Všechno bylo rychlejší, faceshoty celou cestu dolů. Samozřejmě, že toho sněhu byla i tak hromada a prašan každej den, ale pro snowboardistu prostě lepší podmínky.

 

A když nešlapeš, jsi v resortu, musíš dost přemýšlet a jezdit jinak. Když se stane, že jsi v partě s lyžařema - neodpíchneš se, neodbruslíš z run-outu. Pavouci furt všude brzdí, furt někde stojí… Já potřebuju jet rychle a pumpovat kde se dá, klasickej banked slalom, protože jak zastavíš, můžeš se vypnout a jít pěšky.

V okolí Niseka nejsou zas tak vysoké kopce jako ve Furanu. Pro mě resortový ježdění není až tak dobrý, ale vždycky jsem si dobře zajezdil v Rusutsu nebo Moiwe.

Až teda na minulej rok, kde jsem si pátej den udělal koleno a myslel jsem, že budu muset domů. Nějakým zázrakem jsem se v nemocnici domluvil, vytáhli mi krev a udělali resonanci. Dal jsem si 7dní na gauči. Po tom co mi Dave dovezl ortézu z ČR a nějaké léky jsem po osmi dnech byl zpět. 

Obrovskou výhodou je, že jsem celou zimu s klukama ze Sherpas ride, kteří v Japonsku guidujou. Takže vždycky ví který den podle kam jít v závislosti na podmínkách.

Podle mého názoru je nejlepší jen šlapat, kopce nejsou tak vysoké, takže pokud jsi trošku fit, vyšlápneš si kopec na 5-6 runů - cca 30-40minut nahoru. Lidí je v backcountry oproti resortum fakt po skromnu, takže o lajny není nouze.

Popisovat jak ti cáká sníh do ksichtu asi nemá moc smysl…

A to, že den po poslední lajně nekončí...

...jsou tady japonský lázně, kde pod širákem ležíš v horký vodě a piješ zasloužený pivko… A netěš se pak, když den začíná končit... Nebo?

 

Nebo je pak velice, ale velice důležitý, že díky klukům víš kam na sushi a pořádný wagyu. Tohle posouvá ty zážitky na úplně jinej level. A ty pivka a whisky!? 

Když máš top den, tak nějaký to pivko padne a k tomu whiska. To pak už kupuješ Nikku v plastových 4l kanystrech a pivko máš jen na zahnání žízně. A neodsuzuj whisku v plastu! 4l za 550ká má svoje opodstatnění.

Japonsko tě nenechá nudit, ta exotika, jinej životní styl… Pořád je co dělat, pořád je na co se jet podívat.

Je neuvěřitelné, jak na jednom místě můžeš vyšlápnout na sopku Yotei, která je zároveň nejvyšší hora v okolí Niseka a sjet si do kráteru.

Pak je v okolí pár míst, kde přímo z kopce dojedeš do přírodního horkého onsenu.

Nebo třeba v Iwanai jezdíš přímo u Japonského moře. Těžko popisovat takové věci.

Nezbývá, než letos nějakou kačku pošetřit a jak se další sezonu Japonsko otevře… Vyrazit

 

 

 

 

 

 

24 listopad , 2020 — Gara Collective